Proč je Baobab baobabem?

"Upozornil jsem Malého prince, že baobaby nejsou keře, ale stromy veliké jako kostely, a že i kdyby vzal s sebou celé stádo slonů, nedokázali by sežrat jediný baobab… [Malý princ] ale moudře poznamenal: »Než baobaby vyrostou, jsou malé.«"

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

POHLED PRVNÍ: STROM

Pokusme se zamyslet nad tím, zda-li má náš základní článek Baobab se stejně pojmenovaným stromem společného více, než jen to jméno samo. (Mimochodem – uvádí se že název „baobab“ pochází z arabského „bu hibab“, což znamená plody s mnoha semeny.) Myslíte si, že je baobab hodný podivu? Že je užitečný? Či o něm snad dokonce kolují legendy? Zkusme se na věc z těchto úhlů podívat.

Baobab je podivuhodný

Lze rozlišit osm druhů baobabů – ten nejrozšířenější se vyskytuje v subsaharské Africe, jeden z druhů lze nalézt v severozápadní Austrálii a domovem zbývajících šesti je Madagaskar. Ve všech těchto zeměpisných oblastech panují podmínky střídání suchých a vlhkých období, a tak musí být baobab schopen přežít jak v sypkých písčitých, tak v trvale zavodněných půdách. Jedním z projevů této adaptace jsou dlouhé kořeny, které se mohou táhnout do vzdálenosti až 90 metrů od vlastního stromu. Nápadným znakem baobabu je jeho tlustý kmen. Těsně pod povrchem obsahuje fotosyntetickou vrstvu, která mu umožňuje do určité míry využívat energii slunce i v době sucha, kdy nemá listy (což v závislosti na podmínkách může být až devět měsíců v roce). Pod touto vrstvou jsou uložena tuhá vlákna, která dokáží vlastní dřevo ochránit před ohněm. Dřevo má pórovitou strukturu a slouží tak jako zásobárna vody. V závislosti na ročním období mění kmen svou tloušťku – během sucha strom spotřebovává zásoby vody a kmen se smršťuje až o několik desítek centimetrů.

Baobab má velké bílé květy, které se otevírají v noci. Opylování zajišťuje pestrá směsice organismů. Nejrozšířenější druh Adansonia digitata opylují kaloni (skupina savců z řádu letounů, živících se ovocem či nektarem). Přenos pylu madagaskarských druhů zajišťují lemuři a lišajové (čeleď motýlů). V omezené míře se na opylování podílejí také včely, mravenci a někteří ptáci. Baobaby se dožívají pozoruhodného věku. Michel Adanson, po němž dostal celý rod své jméno – Adansonia, nalezl v Senegalu v roce 1794 jedince, který měl průměr kmene 10 metrů. Spočítal jeho věk na 5150 let. Známý přírodovědec Alexandr von Humboldt nazval baobaby "nejstaršími živými pomníky naší planety". Vysoký věk baobabů je ale diskutabilní, jelikož nemají letokruhy a skromnější odhady hovoří o tom, že se baobab může dožít „jen“ 2000 let.

Baobab je velmi těžké zabít – lze ho spálit, lze mu sloupat kůru, ale on prostě jen vytvoří novou a pokračuje v růstu. Když umírá, tak zevnitř zetlí a zhroutí se - zbude po něm jen hromada organické hmoty, takže si někteří lidé myslí, že baobaby neumírají, ale prostě mizí.

Baobab je užitečný

Škála možného využití baobabu v domácnosti je skutečně široká:

plody (tzv. „opičí chléb“) mají „vatovitou příjemně nakyslou“ dužninu (její chuť se přirovnává k zázvorovému pivu), která se dá jíst nejen přímo, ale také využít k výrobě šťáv a léků (plody se ovšem nacházejí vysoko a tlustý a ještě k tomu hladký kmen jejich sběr nijak neusnadňuje – proto lidé do kmenů zatloukávají dřevěné kolíky ve funkci schůdků – v okolí vesnic má téměř každý kmen takový svůj „žebřík“),
uvařené listy se pojídají, vyrábí se z nich také lék proti pocení,
plody se mohou péct, čímž vzniká základ pro nápoj podobající se kávě,
míza stromů je pitná a pokud se nechá vyschnout, poslouží jako údajně kvalitní klíh,
semena nedozrálých plodů se dají jíst syrová, z těch starších se lisuje olej,
v Angole se semena roztloukávají a slouží jako potravinová rezerva pro období nouze,
kořeny semenáčků jsou ceněny jako zelenina,
na padlých kmenech rostou vysoce hodnocené houby, které se v jiných prostředích nevyskytují,
dřevo mohutných kmenů je zdrojem stavebního materiálu (dosahuje výšky až 25 m a tloušťky až 10 m),
vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů (pevnost vláken vyráběných z baobabu dala vzniknout bengálskému úsloví: "Tak nehybný jako slon svázaný baobabím provazem."),
v Senegalu se z vláken baobabu tkají i látky,
v suchých oblastech lze baobab s úspěchem využít jako rezervoár vody, postačí v něm vydlabat patřičnou dutinu, ve kterém se voda hromadí nejen ze srážek, ale i z vlastních zásob stromu; čerstvě vydlabané dřevo slouží jako krmivo pro dobytek,
dřevo baobabu je lehké, pórovité, a tak se v něm díry hloubí snadno, což je využíváno nejen k výše zmíněné akumulaci vody - některé domorodé kmeny do takových děr ukládají své zemřelé, čímž se jejich těla mumifikují i bez použití jakýchkoliv balzamujících látek,
baobaby pěstované přímo ze semen jsou populární jako bonsajové stromy,
v Kimberley v západní Austrálii byly duté kmeny baobabů využívány jako vězení,
v Zimbabwe se nachází starý dutý baobab, do kterého se vejde až 40 lidí,
baobaby jsou využívané také jako obchody, skladiště, autobusové zastávky či příbytky kouzelníků a šamanů,
je znám i případ malého kostelíku nacházejícího se v útrobách tohoto obdivuhodného stromu.

Baobab je opředen legendami

Na základě toho, co už bylo řečeno, snad není divu, že baobaby jsou považovány za magické stromy. Některé druhy baobabů vypadají, jakoby rostly kořeny vzhůru (zvláště v suchém období, kdy ztrácí své listy). Legenda vypráví, že baobab byl jedním z prvních stromů, který se objevil na zemi. Po něm přišla štíhlá, půvabná palma. Když ji baobab spatřil, spustil nářek, že chce být štíhlejší. Objevil se také „plamenný strom“ (Brachychiton) a baobab mu záviděl jeho krásné květy. A když uviděl velkolepý fíkovník, žadonil, aby měl takové plody. Bohové se na něj rozzlobili, vytrhli ho ze země a zasadili kořeny vzhůru, aby ho již nemuseli poslouchat.

Křovácká legenda zase vypráví, že bohu Thora se znelíbil baobab rostoucí v jeho zahradě a tak ho vytrhl a přehodil přes zeď Ráje dolů na Zemi a ačkoliv strom dopadl korunou dolů, pokračoval v růstu.

Mladý baobab se vzhledově velmi liší od dospělého, a tak křováci věří, že baobaby nerostou jako ostatní stromy, ale náhle se vynoří s rámusem ze země a stejně náhle jednoho dne zmizí.

Traduje se, že pokud utrhnete plod baobabu, budete sežráni lvem, ale pokud vypijete vodu, ve které byla máčena baobabí semena, budete ochráněni před útokem krokodýla.

Obyvatelé oblastí, kterým je baobab domovem, si tohoto užitečného stromu váží. Malgašské jméno pro baobab je renala, což znamená matka lesa. Bývá pokládán za příbytek duchů, a tak je zvykem k jeho patě pokládat obětiny. Pokud se na Madagaskaru kácí les, baobaby se ponechávají netknuté.

POHLED DRUHÝ: MALÝ PRINC

Antoine de Saint-Exupéry nechal baobab hrát v „Malém princi“ nevděčnou roli – symbol expanzivního a pustošivého zla.

„A skutečně, na planetě Malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel. Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí. Ale semena jsou neviditelná. Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit. Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek. Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat, ať si rostou. Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak to rozeznáme. Nu a na planetě Malého prince byla strašná semena… semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořena. A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá ji svými kořeny. A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.“

„Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale je velice snadná… Někdy to nevadí, když se práce odloží na později. Ale u baobabů je to vždycky katastrofa.“

Bylo by ale nekorektní vytýkat Saint-Exupérymu, že pro tuto alegorii využil právě náš „erbovní“ strom. Vždyť si tuto roli baobab získal v podstatě pozitivními vlastnostmi – odolností, houževnatostí a hluboce zapuštěnými kořeny. Žel hluboce zakořeněné může být nejen dobro, ale i zlo.

POHLED TŘETÍ: NÁZORY ZÚČASTNĚNÝCH

A co si o symbolice, kterou volba právě tohoto organismu nese, myslí naše Hanky?

„Nevím, jak strom baobab vypadá, ale představuji si ho jako veliký listnatý strom s mohutným kmenem. Velká koruna vyrobí spoustu kyslíku a dělá stín, kořeny zadrží hodně vláhy. Poskytuje útočiště zvířátkám. No a ZČ HB Baobab má jako tyhle vlastnosti taky: kořen=stabilita; kmen=opora; listy=členové, účastníci; kyslík=užitečná činnost, kterou dělá; útočiště pro ty, kteří něco hledají, ale třeba ještě nevědí, co. Celkově je strom, jako soustava buněk, prospěšný a ZČ HB je taky prospěšný. :)“

Hanka Sekerková

„Pokud má něco tvořit základní článek, musí to být dostatečně stabilní. Brontíci přirozeně hledali námět v přírodě. A našli - baobab je velkolepý strom, díky mohutným kořenům stojí pevně na svém místě téměř jako skála, je však živý, vyvíjí se, sílí a plodí olejnatá semena. Tyto plody mohou představovat počiny jesenických brontíků, které můžeme chápat jako lístečky tohoto stromu. Jak již jeho velikost napovídá, místa je tu dost pro každého. Brontíci-lístečci jsou jednotlivci, dohromady však tvoří korunu - společenství. Baobab je tedy ideální základnou a také útočištěm pro všechny, kteří hledají něco nevšedního, čímž je také Brontosaurus. Tím by se mohl vysvětlit cizokrajný původ stromu…“

Hanka Šenkýřová

A jak tomu bylo ve skutečnosti?

„Navrhu byla spousta. Inspirace samozrejme pochazi od Maleho Prince… A asi to bylo nejmensi zlo:))… nee, to ne. V te knizce se sice pise, ze Baobab svymi koreny planetu roztrhne, ale nato jich samozrejme musi byt vic, ze, a jelikoz jsme zatim jedini… No a taky… nez Baobaby vyrostou, jsou male… A to jsme taky byli, tak snad proto.“

Honza Mareček

„Tak jsme hledali a patrali (mimochodem v kronice Baobabu, nebo v sanonu Baobabu v jednom ze zapisu jsou navrhy nazvu, ktere by mohly byt dost vtipne…) Nevim kdo s Baobabem prisel, ale hned bylo jasne, ze je to on s velkym B. Pak prislo premysleni, ze Baobab tak trochu odporuje myslence setrnosti k planete. Baobabi jak jiste vis s tou setrnosti nic moc nemaji. Premysleni bylo prehluseno cinem a tak o tom dodneska nastesti nikdo dal nepremyslel…:)“

Zuzka Perutková

„Vím, že když tehdy vymýšleli název (já jsem u toho nebyl), bylo tam několik návrhů a až došli k Baobabu, tak si řekli, že to je to ONO. Souviselo to s Malým princem, kde se někde píše o planetě, na které rostou baobaby. Malý princ hrál tehdy jako kniha pro děcka důležitou úlohu, dokonce pořádali nějakou víkendovku s touto tématikou. Je to ovšem takový paradox, protože v něm ty baobaby jsou "negativní" (zarůstají planetu a dusí život) a Baobab chtěl rozvíjet to pozitivní z Malého prince.“

Jura Glabazňa

V.t. článek V zemi baobabů Pavla Hoška otištěný v časopise Vesmír v únoru 1999.