Louky a kosení

Trošku z historie

Když Praotec Čech vystoupil na Říp, určitě kolem sebe viděl převážně lesy. A dneska chráníme a kosíme louky - kde se tady vzaly?

Kdyby nebylo člověka, byla by převážná část země pokryta lesy. Nezalesněné plochy se kromě pouští, horských a zaledněných oblastí vyskytují pouze tam, kde lesy žít nemohou - buď je tam málo srážek, příliš nízké teploty, nevyvinuté půdy nebo je šíření lesa nějakým způsobem (stády býložravců, požáry apod.) pravidelně narušováno. Bez přítomnosti člověka by bylo téměř celé území našeho státu pokryto lesem - kromě zaplavovaných oblastí, skal, míst, na které působí sněhové laviny nebo v okolí větších napajedel živočichů.

A pak přišel člověk a začal si přizpůsobovat prostředí k obrazu svém - pro získání zemědělské půdy vypaloval a kácel lesy a začal zde pěstovat obilí a pást dobytek. A země pokrytá původně lesy se začala prosvětlovat poli, loukami a pastvinami. A sem se začaly šířit (např. ze skal, maďarských stepí, středomoří apod.) nové druhy rostlin a živočichů, které zde původně nežily nebo se vyskytovaly pouze v malém rozsahu - různé druhy trav a bylin, plazi, motýli a další hmyz, koroptve, zajíci apod., kterým otevřené plochy a větší množství slunečního záření vyhovovaly.

V těch dobách se druhová biodiverzita (rozmanitost) výrazně obohatila.

Současnost

Až do začátku padesátých let minulého století byla naše krajina složena z malých políček oddělených mezemi a remízky a propojených polními cestami. V této krajině mohl hospodařit člověk a zároveň zde nacházely klid a potravu a možnost žití další druhy rostlin. Na každém poli rostlo něco jiného a když se začalo sklízet, živočichové se mohli bez větších problémů přesunout jinam. Rostliny si mohly žít nerušeně na mezích.

Pak přišlo období velkého socialistického budování - pole byly spojeny do nedozírných lánů, na kterých se pěstovala jedna plodina. Meze byly rozorány a remízky odstraněny. Louky se začaly zúrodňovat a sekat traktory. A v té době začaly z bohaté a živé krajiny rychle mizet mnohé druhy rostlin a na ně vázaných živočichů - např. orchideje, koroptve, mnohé druhy motýlů a spousta dalších.

A louky? Zčásti byly rozorány na pole, v místech, které po válce opustil člověk začaly zarůstat lesem a zčásti se na nich začalo hospodařit intenzivně a převážil na nich jeden nebo několik málo druhů nejvíce konkurenceschopných rostlin a ostatní zmizely. Zachovala se pouze malá část z původního bohatství luk.

Proč kosíme louky

Kdybychom ponechali louky jejich vlastnímu vývoji, nejprve by zmizely nejméně odolné a vzácné byliny (vstavače, vemeníky, hruštičky, ...) a louku by ovládl nezajímavý porost trav. A začaly by se objevovat náletové semenáčky stromů a za pár let by byl z louky les. Tomu se právě bráníme pravidelným sečením a kosením. Tím, že louku pokosíme, budou zde v příštím roce mít méně odolné byliny možnost znovu vykvést a vysemenit. A protože na různé rostliny jsou vázáni různí živočichové, přežijí tady taky. A louka bude mnohem pestřejší.

Kdy kosíme

Kosit louku můžeme v různou dobu od jara do podzimu, záleží na tom, čeho chceme dosáhnout. Kosit můžeme ke konci května, v době kdy tráva už vyrostla, ale ještě se nevysemenila. V té době ji vezmeme nejvíce živin a prostor louky se uvolní pro byliny, které kvetou později.

Pokud se na louce vykytují chránění živočichové - např. ptáci, kosíme nejdříve v druhé polovině července, tedy poté, kdy se mláďata vylíhla a jsou schopna uletět.

Pokud nám jde o konkrétní bylinu, kosíme až po jejím vysemenění. Na podzim pak můžeme provést tzv. druhou seč, kdy se sečou opět trávy a odstraňuje se jejich biomasa.

Proč kosíme kosou a ne traktorem či sekačkou

Složitá otázka, na kterou není jednoznačná odpověď. Posečení traktorem se provádí na velkých plochách a jde zde hlavně o krmivo pro dobytek na zimu. Je to samozřejmě nejrychlejší a také nejčastější způsob a provádí se tam, kde nejde o chráněné druhy rostlin. Kola traktoru poškozují půdní kryt i vegetaci, navíc hrozí znečištění naftou a olejem, samozřejmě zde vzniká i hluk. Tyto argumenty platí v podobné, i když menší míře i pro motorovou sekačku, která se používá tam, kam traktor nemůže.

Ručně se kosí na menších loukách s chráněnými druhy rostlin. Křovinořez používáme jen občas, většinou máme v rukou kosy. Proč? Zde se argumenty různí:

Přece nejsme žádní technokrati - argument většinou nepraktických vysokoškolských studentů pocházejících z měst
Je to hezčí a víc romantické - argument především středoškolských studentek taktéž z města
Však to zvládneme i tak - argument VŠ studentů sice praktických, kteří už kosit umí, ale chtějí si užít práce a psychické a duševní pohodičky
Ať se kluci ukážou - argument potměšilých a zvědavých praktických i nepraktických dívek, které hrabou seno
Je to přirozenější a lepší pro přírodu - argument skupiny snílků s ideály
Prostě by to nebylo ono

Jinak se tedy argumentace mění v závislosti na tom, zda se ptáte před kosením, při kosení nebo když už je po všem. A kde je pravda? Jak říkal Karel Čapek - pravda je subjektivní. Každopádně je jen málo hezčích okamžiků v životě, než unaven, zpocen a ožehnut sluncem padnout do čerstvé kupy sena a jen tak ležet.

Rychlost kosení

Závisí na kvalitě porostu (stáří, kvalita pokosu v minulých letech), vlhkosti (ranní rosa a déšť značně pomohou), kvalitě kosy (naklepání a nabroušení) a kvalitě kosiče. Zatímco kvalita kosiče roste většinou se zkušeností a jde bezprostředně ovlivnit jen z části, naklepání a nabroušení by se podcenit v žádném případě nemělo. A pokud víte, že přes den bude svítit slunce, je lepší vstát co nejdříve, aby jste zastihli ranní rosu.

Konkrétní příklad

Půlhektarovou louku pokosí deset brontíku, kteří vstanou v 5 hodin ráno a začnou kosit s různou kvalitou kos od šesté hodiny, za jeden den a budou spokojeni. Za starých časů (jak nám bylo řečeno sedmdesátiletými pamětníky) dokázali dva chlapi, kteří začali ve tři ráno a kteří měli připraveny čtyři kosy, pokosenou stejně velkou plochu v osm hodin ráno stejného dne.

Kosení v Bílých Karpatech

Orchidejové louky v Bílých Karpatech jsou velmi proslulé. Každoročně se zde sjíždí desítky lidí z celé republiky, pro které jsou zde dokonale o.s. Kosenka připraveny nástroje i školení a po večerech zábava. Lidé pak dokážou pokosit opravdu velké plochy luk. Skvělý zážitek na počátku léta.

Chtěl bych pomoci, ale jsem nevidomý - mám nějakou šanci?

Díky genialitě některých jedinců na táboře "Experiment člověk" byla vymyšlena strategie, se kterou to možné je. Do té části louky, kterou chceme kosit, zabodneme kůl a z něj bude viset lano. Toto lano bude mít nevidomý (případně experimentátor) ovázané kolem pasu. Lano musí být neustále napjaté. Kosič se pohybuje ve směru hodinových ručiček kolem kůlu a kosí. Jak se lano namotává, člověk se blíží stále blíže středu kruhu a nevynechává nepokosenou plochu (tuto techniku by potřebovali i někteří vidomí). Nejdůležitější je přesně navrhnout tloušťku kůlu v závislosti na tloušťce lana.

Quiz:

Jakého stáří je nejstarší kosa objevena archeology na našem území?
500 n.l.
Kdo (co) nejvíce trpí nechtěným pokosením chráněné rostliny?
1. planeta
2. ekosystém
3. danný rostlinný druh
4. Katka Pálková
Jak se jmenuje mýtická Jesenická postava, která se stará o jesenické louky?
1. Elf
2. Tom Hradil
3. p. Bečák
4. Praděd
Kdo jediný dokáže v jednom oblečení týden kosit, spát v něm a nemýt se?
1. to není možné
2. Náčelník
3. ing. Pavel Durčák
4. Eva Satková