Fenomén drobných staveb v okolí Lázní Jeseník
Návštěvníky Priessnitzových lázní na Gräfenbergu při ozdravných procházkách obvykle zarazí, v jakém množství se v okolí lázní nachází nejrůznější drobné stavby pramenů a pomníčků. Ty založené více turisticky může překvapit, že to není pouze situace blízkého okolí lázní – prameny se nacházi po celém Studničním vrchu.
Tyto prameny jsou pozústatkem období největšího rozkvětu lázní v 19. století. Vděční pacienti, kteří se za Priesnnitzem a jeho následovníky (jmenujme alespoň Dr. Schindlera) sjížděli z celé Evropy je nechávali budovat, či sami budovali jako poděkování za navrácené zdraví. Stavby to byly mnohdy jednoduché, poskládané z kamení, které stavitelům nabídla pestrá geologie Studničního. Najde se však i několik výjimek, kde investor na mramoru rozhodně nešetřil (možná proto, že mramorové lomy v Supíkovicích či Horní Lipové jsou opravdu nedaleko).
Tyto drobné památky byly, bohužel, po druhé světové válce poněkud zapomenuty a ztraceny. Samozřejmě nebyly zapomenuty úplně (tedy část z nich), ale jejich údržba a obnova byla v období o roku 1990 přinejlepším rozporuplná. Na místo suchých skládaných zídek se začalo slepovat maltou, případně se začaly na „opravu“ pramenů dovážet žulové kvádry. Mnohé prameny potkal osud zapomnění, který se některým stal fatálním (když přes ně bylo třeba sváženo dřevo).
Obnova památek
Našli se ale nadšenci, kteří prameny v lese hledali, mapovali a někteří dokonce i opravovali. Pouze vlastními fyzickými i finančními prostředky dokázali některé prameny takřka vydupat ze země. Jejich síly nebyly nevyčerpatelné a tak po nabídce Hnutí Brontosaurus Jeseníky pokračovat v obnově ve větším na brontosauřích akcích nejprve lehce nedůvěřivě souhlasili...
Spolupráce se překvapivě osvědčila a tak se po prvním letním táboře v roce 2002, na kterém byly kompletně opraveny prameny Finský a Vorwärds, rozjely stroje plánování a obnovy naplno. Prameny na Studničním vrchu se staly osou projektu Cesta ke kořenům a v letech 2003 až 2005 byly brontosaury (zejména ze základního článku Baobab Jeseník, ale ne nepodstatně se podílely i Campanula Barbata Jeseníky a Zvonek) postupně kompletně opraveny pramen Německý, pramen Meklenburský, Pražský, Polský a trojpramen Adéla-Flóra-Adolf a na podzim 2005 byla slavnostně zprovozněna naučná stezka Vincenze Priessnitze.
Od otevření Stezky se věnujeme zejména její údržbě, dokážeme při tom ale dále opravovat potřebné prameny. V roce 2007 byl rekonstruován pramen Anna a o rok později Johann Peter. Zároveň probíhají také práce na připravovaném horním okruhu naučné stezky, který by měl být zprovozněn v roce 2010 či 2011.
Většina práce v terénu byla realizována dobrovolníky – mládeží nejčastěji od 16 do 26 let věku. V rámci Cesty ke kořenům byl také vydán Atlas pramenů v okolí města Jeseník od Lukáše Abta.
Jak to vlastně všechno bylo můžete vidět i v tomto krátkém videu o Vincenzi Priessnitzovi, vodoléčbě, Lázních Gräfenberg a jejich obnově.
Něco o Lázních Jeseník
Osada Gräfenberg byla založena pravděpodobně někdy v polovině 18. století. Do začátku Priessnitzovy léčebné kariéry nebyla ničím významná. Lázně vznikaly postupně a z počátku měly mnoho problémů s lékaři, kteří žárlili na Priessnitzovy úspěchy. Považovali ho za nekvalifikovanou a hlavně nepříjemnou konkurenci a žalovali na něj proto vrchnosti. Oficiálně byly lázně potvrzeny až roku 1837, kdy se Priessnitzovi, který byl bez jakéhokoli lékařského vzdělání, podařilo získat potvrzení císařské komise pro provozování lázeňského zařízení. V lázních se v dobách největší slávy léčilo až 1500 pacientů ročně a sjížděli se sem lékaři z celé Evropy, aby studovali Priessnitzovy léčebné metody. Ty se násedně začaly šířit po světě. Byly tak položeny základy hydroterapie. Ve třicátých letech 19. století nechal Priessnitz vybudovat několik lázeňských domů, včetně tzv. Hradu – budovy s více než 30 pokoji a velkým společenským sálem. Vzniklo tak jádro lázní, které přetrvalo v podstatě dodnes.
Gräfenberg se nachází jen kousíček od Frývaldova. Jinými slovy, Lázně Jeseník jsou dnes částí města Jeseník. Jsou situovány na jižním svahu Studničního vrchu, který patří k jihovýchodnímu výběžku Rychlebských hor – hřbetu Sokolího. V lázních se nachází mnoho lázeňských domů (např. Sanatorium Priessnitz navržené Leopoldem Bauerem), kolonáda a řada pomníků, památníků a pramenů.
Vincenz Priessnitz (4. října 1799 – 28. listopadu 1851)
Narodil se jako šesté dítě do měšťanské rodiny žijící na malé zemědělské usedlosti v osadě Gräfenberk nedaleko Frývaldova. Osadu založili původně Frývaldovští, aby to neměli tak daleko na políčka a do lesa, byli proto plnoprávnými občany města. Legenda říká, že Priessnitze k léčení vodou inspirovala zraněná srna, kterou jako malý pozoroval, jak si chodí omývat ránu do pramene až do úplného vyléčení. Když byl ještě dítě, oslepl mu otec a hospodářství převzal jeho starší bratr Josef, který ale také umírá a Vincenz ve dvanácti letech přebírá správu nad gruntem. Ve svých šestnácti letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič jej prohlásil za odsouzeného k smrti, přinejlepším k doživotnímu zmrzačení. Priessnitz se nevzdal a léčil se sám pomocí studených obkladů a zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle po vzoru mlynáře z Písečné. Trvalo skoro rok, než byl opět schopen pracovat na hospodářství. Jeho vyléčení se rozneslo po kraji jako zázračné. Postupně se začali sjíždět lidé z okolí, aby jim pomohl od zdravotních problémů. Priessnitz neodmítal.
Nejprve léčil na lavici za stodolou, kde na něj pacienti čekali, než se vrátí z práce na poli nebo v lese. V roce 1822 přestavěl svůj rodný, dřevěný dům na kamenný se zvláštními místnostmi určenými pro léčbu – vznikl první vodoléčebný ústav. Časem se jeho pověst roznesla a začal postupně léčit významné Frývaldovské občany, vídeňskou honoraci (například císařova bratra) i šlechtu z celé Evropy. Jeho věhlas byl nebývalý – povídá se, že mu jednou přišel dopis s prostou adresou – Vincenz Priessnitz, Evropa. Neměl však jen příznivce. Mnoha lékařům byl nevzdělaný chalupník léčící pacienty mokrou houbou trnem v oku. Byl označován za podvodníka a šarlatána a bylo na něj často žalováno u vrchnosti.
Priessnitz je z mnoha důvodů pozoruhodná osobnost – žil celý život velice skromně, spal 5 hodin děnně, pil pouze vodu, snažil se osobně věnovat co největšímu počtu pacientů, nikdy nepřijímal velké peněžité odměny, neměl žádné vzdělání, k životu a pomoci druhým lidem přistupoval se samozřejmou pokorou. Na jeho počest byly v rámci léčby i vděčnými pacienty vybudovány četné prameny a pomníky, a to mnohdy již za jeho života, které se dají dodnes najít v lázních a jejich okolí. Také mu byla císařem Ferdinandem V. jako prvnímu v Rakouském Slezsku udělena Zlatá občanská záslužná medaile I. třídy. V roce 1999 bylo výročí Priessnitzova narození zařazeno mezi významná výročí UNESCO.