Můj milý deníčku, povím ti co mě trápí. Nejvíce ze všeho mě trápí fakt, že se trápím. Ze všech stran slýchávám: "Co tebe může trápit! Vždyť jsi ještě mladý. Máš celý život před sebou!"
Jako většinu mladých lidí mě trápí "důležité" problémy. Globální oteplování, válka, nedostatek pitné vody, obezita a lidé, kteří po sobě na veřejných záchodech neudělají co je maminka učila. Vedle toho mne trápí i ty "nepodstatné" problémy. Škola, život po škole. Nejhorší je, když se zaseknu a trápím se nad nesmyslným a neřešitelným mystériem. Jak mohli postavit pyramidy? Kde je Atlantida? Proč vždy, když je sladký oběd je i gulášová polévka?
Proč neustále cítím, že bych měl vyřešit problémy lidstva? Rozhodl jsem se, že začnu u svých přátel. Mí přátelé nejsou více mými přáteli. M reagoval na výzvu k třídění odpadu prohlášením, že k nim mohu po škole zajít a roztřídit si jejich odpad třeba do komínků. A P na výzvu, aby jedl eko-výrobky reagoval slovy: "Ze všech jídel s eko, snesu leda mléko!" Copak mě chtějí utrápit?!" Jim snad nezáleží na tom co se děje kolem?
Co myslíš, jak reagovala slečna J, když jsem jí řekl, že zatímco sedíme a pijeme čaj, zemře v Angole půl dítěte hladem (je to poněkud kostrbaté přirovnání, ale chtěl jsem se vytáhnout, jak zvádám zlomky). Řekla, že to není naše starost. Navíc dodala, že u vody je teď moc krásně. Jak může být tak bezcitná? Pustil jsem jí k vodě, když se jí chtělo. Velice mě potrápilo, když jsem ji poté potkal s tím blonďatým fotbalistou. J říká, že on se také velice trápí - bolestmi "zlatých nožiček", které rozdávají góly. To mě trápí. Slečna J se mu proto musí věnovat a nemá tak čas na naše debaty. To mě trápí dvojnásob.
Trpím!
Cítím svou vinu. Je to špatné, že se už jako středoškolák tak moc trápím. Už jsem našel řešení jak v budoucnu vykompenzuji své útrapy. Jako dospělý se budu trápit minimálně . . . třikrát víc než teď. Pak budu s radostí vzpomínat na své bezstarostné mládí!
Jesen - červenec 2004